Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Prosinec 2009

30.12.09

30. prosince 2009 v 11:43 | Abigaill
Zdravím,
takže Silvestr je za dveřmi a já se chytám na chalupu, na které jsem byla naposledy asi před pěti lety a pozvala jsem si 14 kamarádů... no jsem na to zvědavá, snad to ve zdraví přežiju...:D Tak schválně, dámn si předsevzetí, nebo na to kašlu??
Uvidíme... no nic, běžím balit... Úžasný Nový rok přeje A.

23.12.09

23. prosince 2009 v 19:25 | Abigaill
Den před Štědrám dnem a já si to pořád nemůžu uvědomit. Do mého mozku se stále ještě nedostala informace, že zítra budu jíst Štědrovečerní večeři, že budu rozbalovat dárky a že to Vánoční šílenství konečně pomine.
Nijak se netěším, nijak se nenetěším. Den jako každáý jiný. Škoda, že už nejsem dítě, které nemohlo usnout, aby se už dočkalo svých dárečků.
Za chvilku se chystám jít dělat bramborový salát a třeba potom... ale ne, letos mi to nejde do hlavy. Je to děsivé. Čím starší jsem, tím méně si to užívám. Trochu smutné, ale pravdivé.
A na Vánoce by nikdo neměl být smutný, alespoň se to říká. A já tomu chci věřit a doufat, že i ostatní v to věří a že alespoň na Vánoce zavládne všude mír a klid. Když už se na ně neteším, tak alespoň ten klid a... PRÁZDNINY!!
Šťastné a Veselé!

20.12

20. prosince 2009 v 13:20 | Abigaill
Tak dneska konečně domů. Už bylo na čase. Ne že bych se těšila na úklid, pečení, vyšilující rodiče, ale doma je prostě doma. Svoje postel, svoje pohodlí.
Až na tu zdlouhavou cestu to nemá chybu. Tlačit se ve vlaku s cestujícími, kteří to nesnáší stejně jako já, tomu se říká pohádka. Vlak nepříjemně kodrcá, pořád někde staví, čeká. Je malý zázrak, když dorazíme v čas.
Zázrak. Na Vánoce se dějí zázraky, no ne? Tak proč náš vlak má zpoždění? Že by na mě někde jinde čekalo jiné, pro mě mnohem zásadnější kouzlo, které by mi mohlo udělat radost?
Snad. Mohu jen doufat.

18.12.09

18. prosince 2009 v 21:19 | Abigaill
Fronty, fronty a fronty. Už aby byly svátky za náma a všechno se vrátilo do starých kolejí, protože jinak přísáhám, že někoho praštím tou jeho obrovskou taškou, až do mě zase vrazí a ještě mi vynadá!
A zítra rodinná oslava, vážně, Vánoce jsou za trest. Ještě že ty dárky aspoň nějaký budou, jinak vážně nevím...:)

17.12.09

17. prosince 2009 v 20:11 | Abigaill
Všechno se sere!
Úplně a bez výjimek všechno! Co se mi povedlo za poslední týden, měsíc? Je to jako když mně někdo drží pod vodou a já občas lapnu bublinku vzduchu, abych se v tom neutopila. Nenávidím svůj život, nenávidím celej tenhle podělanej svět, který mně nutí k naprosté apatii, jinak bych se z toho zbláznila. Lidi se dívají mimo mně, já je nezajímám, oni nezajímají mně a přesto vedle sebe kroužíme a hodnotíme, jak vypadají, jak se chovají, odsuzujeme za zvyky, které nemohou ovlivnit. Odsuzujeme je, že jsou moc hloupý, moc chytrý, povýšení, pyšní, krásní to všechno a při tom je to vlastně jedno. Nikoho nezajímá kdo je ten, vedle kterého sedí v metru, kdo je ta holčička, co brečí, jen že má ošklivé boty.
Co je tohle za smysl?
Přála bych si se narodit v jiné době. Bez telefonů, internetu. Nikdo by neodvolával schůzky na poslední chvilku, nekontrolovali bychom stotisíc různých medií, jestli si na nás náhodou někdo nevzpomněl. To všechno je tak ubíjející a nic, co by potěšilo. Jak se v tomhle dá žít? Nedá a přesto se každým dnem probouzíme a jdeme do toho znovu bez šance na lepší budouctnost.

16.12.

16. prosince 2009 v 13:53 | Abigaill
Čus, jako vždycky se ti nemůžu dovolat.
Chtěla jsem ti jen říct, že se mi jako vždy nic nedaří a že by bylo fajn, kdybych se někdy dovolala a nemusela čekat 2dny. Ale začínám si zvykat. Dokonce jsem si založila blog... Nejsem si jistá, že to byl dobrý nápad, ale je to zadarmo, tak proč si tady nepopovídat? :)
Takže, dneska mi utekla důležitá písemka o bod, no není to k popukání?
A samozřejmě mi nenapsal.
Kdo?
No jo, já zapomněla, že jsi na mně neměla čas, takže to bylo tak: Byla jsem v baru a byla jsem jemně opilá a tak jsem nabalila nějakýho kluka. Byl fajn a druhej den jsme se viděli znovu. Kamarádka tvrdila, že se mu vážně líbím a že mi to přeje. Myslím, že je v tom jistá dávka ironie, takhle zpětně, s ohledem na to, jak to dopadlo. Samozřejmě má holku, protože to bych nebyla já, aby mi něco taky vyšlo.
Úplně slyším, jak říkáš, že nemám přehánět.
O víkendu jsem byla ve městě. Jen tak posedět, zapařit, prostě normálka. A s jedním klukem jsem si docela dobře rozumněla, byl vážně fajn a prohlásil, že se se mnou ještě rád uvidí.
Škoda.
Vážně škoda.
Nic jinýho k tomu neumím říct.
Ale nechci tady povídat jen o těch špatných věcech, co se mi teď dějí pořád, chtěla bych, aby ses zasmála, jenže teď... tak snad příště...:) doufám... smůla nemůže trvat věčně...:D