Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Duben 2010

26.4.

26. dubna 2010 v 0:32 | Abigaill
Dívate se na seriály? Já ano. A často. Občas jsou nudné, občas vtipné, nejčastěji průměrné. Nejsou nepředvídatelné, nejsou něčím, co by mi rozšířilo obzory divákům nebo snad pomohlo vyřešit životní situaci.
 Jsou něčím, k čemu většina lidí utíká anjá patřím k nim. A když u nic stojím, nemůžu si pomocta  říkám si: "Jak jen může být tak slepý?! Vždyť je jasný, že je do ní zamilovaný, tak proč to ajko jediná nevidí?" Nem§žu si pomoct, prostě se usmíváma fandím jim. Já bych to přesi poznala.
 A pointa? Myslím, že jse jako vystřižená z jednoho hloupého seriálu, že jsem hlavní hrdinka komediálního seriálu a kdyby se na mě někdo díval v televizi, tak by si říkal to samé. Jsem už několik let zamilovaná do jedné osoby, aspoň myslím. Dělám přesně, to co ty nivky, dělám to samé jako mrchy, všechno, aby to nemohla být pravda.
 Jenže, jsem vážně zamilovaná? Co když se jen marně snažím najít nějakou spojitost se svými vymyšlenými postavami a vůbec to tak není?
 Jsem zamilovaná a už pěkně dlouho... jen si to nikdy nepřipustím...

11.4.2010

11. dubna 2010 v 23:09 | Abigaill
Ach ta důvěra... sedíte s někým několik hodin v kavárně, povídáte si, smějete se a pak přijdete domů, celkem nadšení a spolubydlící se samozřejmě vyptává. Jenže ouha... nasadí do vám do hlavy myšlenku, co když kecal? To není možný, přeci!
 A večer je v tahu a já se zaobírám myšlenkou, co když mě celou tu dobu, vodil za nos a teď se mi směje, jak jsem naivní? Ale to bych snad poznala, ne?
 Nebo ne? Co když kamarádka jen tak trochu závidí a nebo to tak úplně nemyslela...? Bože, nejradši bych se teď ani neviděla...

Voda

6. dubna 2010 v 10:58 | Abigaill
Lidé jsou jako voda. Jednou klidní, jindy bouřlivý, vzteklý a nevypočitatelný, jindy se jen tak hravě baví, jako potůček, který zpívá pocestným.
 Máme přátele, kteří se s námi vezou po proudu, máme nepřátele, kteří tvoří protiproud, překážky a různá nástrahy, a když se jimi necháme ovládnout, zůstáváme na místěa nevíme, co si počít nebo se uchylujeme do vedlejších proudů nebo do slepých ramen, abychom později zjistili, jaká to byla chyba.
 Potkáváme nové známé, nejdříve jako malou stružku, která sotva teče, ale později, když je vše, jak má se s k nám připojí další a další a my spolu můžeme být majestátná řeka, které nic nemůže vzdorovat.
 Když potkáme nového partnera, nejdříve je to vzrušení, jako když se řítíme z vodopádu, později se hladina uklidní a my si užíváme společné chvilky, které občas zčeří nějaká vlnka. A když se nedaří, přelejváme se přes kameny, snažíme se udržet všechno co jde, ale i tak nás kousek zůstává v nepřeberných zákroutí.
 Lidé jsou jako voda. Živel, pohroma, zázrak.

Moc

5. dubna 2010 v 0:07 | Abigaill
Chcete mít moc? Pořiďte si kamarádku.
Někoho zoufalého, který věčně neví, co chce. Nejdříve bude zoufalá z toho, že jí nikdo nechce. Když se objeví někdo, kdo by naopak zájem měl, tak není dost vysoký, hezký, dost vtipný, příjemný, není dostatečně sexy.
 A pak přijdete na řadu vy. "Ne, opravdu není moc hubený, vážně. No mě připadá zábavný a dokonale se k tobě hodí. Myslím, že je to sympaťak, toho ti bude každá závidět," a podobné fráze stačí, aby kamarádka přehodnotila stav a rozhodla se, že do toho možná půjde a dá tomu nešťastlivci přeci jen šanci. A jste to právě vy, kdo se o to postaral, stačí zatahat za pár nitek a máte pocit, že dokážete ovlivnit cokoli.
 Ale běda, když vám uklouzne nějaká drobnost:"Teď jsem ho viděla a vypadal fakt strašně. No nevím, ale nebyla to jeho bývalka? A co to jeho tričko?" a vaše moc se zvrtne do dlouhých večerů. kdy kamarádka stále dokola přemýšlí, jestli vlastně za to stojí nebo ne. Zvažuje pro a proti a pokud máte dost rozumu, necháte si své názory pro příště pro sebe.
Koneskonců, ovlivňovat své přátele není nejlepší cesta k moci... možná by politika byla lepší...;)