Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Srpen 2010

Konec prázdnin

29. srpna 2010 v 23:43 | Abigaill
Je zajimavé, že jsem se na letošní prázdniny těšila, jako už dlouho ne. Možná jsem se unáhlila a moje nejoblíbenější věta zněla: "Může to být snad ještě horší?"
  Začalo to puberťačkama, které věděli nejlépe, jak se co dělá, ale vždycky když se náhodou trochu spletli, odpovědnost padla na mně a po pravdě řečeno, po třech týdnech, jsem toho tak akorát dost, abych je všechny nezfackovala. Ovšem, jak jsem později zjistila, puberťačky... to byla hračka. Zase si vlastně tolik nedovolovaly....nebo alespoň ne neustále.
  Další zkouška mých nervů, byla dovolená s moji polovinou rodiny, mamkou, macecháčem, jeho dcerou a segrou. Ne, vážně. Tohle bylo vážně náročné. Proč se od starších sourozenců očekává naprosto pořád dobrá nálada a schopnost neustále zabavovat ty mladší? A proč, když se něco pokazilo, byla vždycky vina na mě, ať to bylo cokoli? No, možná raději naznat odpověď.
  Jenže to nejhorší mě mělo teprve čekat. Teoreticky. Dovolená s tátou, jeho třema malýma dětma a sestrou. Jo, to teprve bylo něco. Už na vás někdo mluvil 18 hodin denně? Ptal se pořád na to samé a neustále vás zahrnoval neodbytnou pozorností, ať si s ním jdu hrát, mluvit s ním, cokoli, jen abych byla jeho? Ne? O hodně jste přišli. Ale pokud to znáte, co třeba výlet se čtyřměsíčním dítětem, které se samozřejmě ještě kojí, takže vy, když jedete přes noc a konečně usnete, se to dítě rozeřve, vy musíte vystoupit, abyste udělali místo, drkotáte zuby a pak vás ještě někdo na něco seřve? No vážně.... skvělý to bylo. Všem doporučuji.
  Těšila jsem se alespoň an jednu akci. sraz se spolužačkama. Ale možná jsem se spíš měla těšit na mé malé bráchy, protože spolužačky by je hravě strčily do kapsy. Ani ne po hodině už jsem zadržovala vztek, který ve mě každu chvilku rostl a do teď nemohu uvěřit, že jsem tam vydržela tři dny, aniž bych někoho nezabila. Vážně jsem asi byla dobrá, protože jinak so to nedovedu vůbec vysvětlit. Byly nesnesitelné. Barnínovské, uchechtané, na facku a znovu uchechtané. Věčně řešící svoje problémy, aniž by se zajímaly o někoho jiného natož pak, aby se navzájem poslouchaly.
  Jasně. Možná jsem taková byla taky. Možná. ale byla jsem to já, kdo je zachraňoval od podivných existencí, kdo ochotně kýval a poslouchal jejich trápení, kdo to schytal jako první, aby se dotyčná trochu uklidnila. A zeptal se mě za celou tu dobu někdo, a co já?
Myslím, že odpověď je jasná.
  Ovšem co není jasné, jaké prázdniny vlastně byli nejhorší. Možná to tak nevyznělo, ale až sem napíšu pár "zážitků", možná spíš pochopíte. Možná ne. Možná si řeknete, vždyť si vlastně stejná a všechno zveličuj, tak proč to tady rozmazáváš.
  Fajn.
  Možná budete mít pravdu, ale mě je to fuk. Nebo možná není, ale dělám všechno pro to, aby bylo.
  No nic, až bude víc času, snad se podělím o kousek mých pekelných prázdnin, možná ne.
Uvidíme.
  Hurá, školní rok je zase tady.
Pohoda a klid.
Přesně po tom teď prahnu.