Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Naděje

11. března 2011 v 22:03 | A. |  povídky a nápady
Cítila jsem, jak mi nohy tuhnou a celá se chvěju. To jsem rozhodně neměla v plánu. Ne teď a tady. Ne před ním. Propaloval me blanytně modrým pohledem, v kterém jsem se ztrácela, aniž bych po tom jakkoli toužila.
Neměla jsem ho ráda, nechtěla jsem s ním mít nic společného a přesto jsem stála přímo před ním, neschopná se na něj byť jen podívat, aniž bych necítila spalující touhu, aniž bych necítila po celém těle výboje elektřiny. Stačilo jen pouhé pomyšlení, že se mě dotkne a já jsem se rozplývala v sedmém nebi.
Nic neříkal. Jen sledoval, jak sama se sebou bojuji, jak se pokouším najít ztracený klid a najít ještě šptku sebeúcty. Nijak zvlášť mi to nešlo.
Udělal krok ke mě a já se celá zachvěla a na kůži mi stouply všech y chloupky. Sklonila jsem hlavu a dívala se na špičky svých bot.
Klid. Chovám se jako potrhlá puberťačka a to si nemůžu dovolit. Co na tom, že jsem nic podobného k nikomu nikdy necítila? Je to je kluk. Proboha.
Byl blízko. Cítila jsem jeho omamnou vůni mýdla, jeho dech na mém krku, jeho prsty se nenápadně otřely o mé a já věděla, že tohle je konec. Ví to. Ví, co se mnou dělá a hraje si se mnou.
A to se mi nelíbilo.
Prsty jemně vzal můj pramen vlasů a odrhnul mi ho z tváře. Nemohla jsem jinak, než se na něj podívat. Pná touhy, plná bolesti a očekávání toho nejhoršího.
Jenže když jsem se podívala do jeho hlubokých očí, zaváhala jsem. Tohle bylo jiné, než když se na mě podíval ve škole. Bylo to jiné, než když mě sledoval přes ulici, když se mi posmíval.
Tenhle pohled patřil jen mě.
Tenhle pohled říkal, že jsem se kardinálně pletla.
Přiblížil se. Naše špičky nosů se téměř dotýkali.
"Neměli bychom to dělat."
"Nic neděláme," zašeptala jsem, v hrdle obrovský knedlík. Byl tak blízko, stačilo se jen trochu pohnout. Mohl být můj, jen na ten okamžik, než se vrátím do reality, ve které moje představa nemohal přežít.
Jemně se dotkl mé brady a naše rty se málem dotkly.
"Nemůžeme," zopakoval a hlas měl podivně nakřáplý.
Zavřel oči a opřel si čelo o mé.
"Tohle se nemělo stát," řekl spíš pro sebe, než pro mě a než jsem se stačila ohradit, říct mu, že je mi to jedno, že toužím jen po něm, byl pryč.
Stála jsem, celá rozechvělá a bezmocně se dívala do temné ulice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama