Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Něco si nalhávám

20. března 2011 v 21:44 | A.
Takže jsem po velmi náročném týdnu a jsem ráda, že už je to za mnou. A abych uzavřela minulý článek? Byla jsem s ním, povídali jsem si a já si říkala, že jsem byla vážně blázen. Že k němu nic necítím, je to prostě kamarád a nic víc. A že nikdy nic víc nebude. Jenže pak jsem se tak dívala a najednou mi připadalo, že nějaký hezčí a zábavnější, že má něco, co mě nutí o tom přemýšlet, že chci, aby se bavil se mnou a ne s tou holkou, co neviděl tak tři roky.
Kopla jsem do sebe několik panáků a pocit jsem dostala zase pod pokličku. Sice jsem po něm pokukovala, ale nebylo to nic zásadního. Aspoň myslím, jestli jsem byla moc nápadná, tak se nedá nic dělat.
A myslím, že kdybych ho viděla jen jeden den, byla bych v pohodě. Možná jeden den zmatená, ale já ho viděla i večer po té. Oslava narozenin a já si nemohla pomoct, musela jsem ho sledovat. Musela jsem vědět, co dělá a připadala jsem si jako debil. Jenže to bylo silnější než já.
A když s někým tancoval, chtěla jsem být s ním, chtěla jsem, abych to byla já a ne někdo jiný. Ten večer jsme prohodili pár slov, a bylo to fajn, ale já si poprví uvědomila, že si možná lžu víc, než si chci přiznat a že on o mě nejeví tolik zájmu, jak jsem si mohla myslet. Byl jinde, já jsem jidne a když ho teď chvilku neuvidím, myslím, že mi to jen prospěje. Stačí na něj nemyslet a jsem za vodou. On na mě taky nemyslí. Tak proč já bych měla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama