Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Už prostě musím

16. března 2011 v 23:29 | A.
Tak jo, vůbec bych se o tom neorzpisovala, kdybych toho neměla plnou hlavu.
Zítra ho uvidím a můžu si namlouvat cokoli, ale něco to se mnou dělá. Stačilo, aby mi napsal a já jsem se byla schopná jen tak usmívat, prostě jen proto že napsal. Nebylo to nic zásadního, dokonce něco potřeboval, rozhodně to nebylo jen tak, ale i přesto jsem z toho mimo.
Nevím proč a samozřejmě mě napadá pár vysvětlení, ale nechci to. Nemůže to být pravda.
On ne. S ním ne. Tohle se nesmí stát.
Zítra nepiju. Nesmím. Nemůžu se bavit s jeho kamarády a myslet na to, jestli se na mě třeba nedívá. Jestli náhodou nepřemýšlí stejně jako já. Co když má strach stejně, jako já? Co když má předsudky, které mám já? Slýchám o něm tolik, že je mi to mnohdy nepříjemné. A stejně. Je to on.
Stačí aby napsal, skoro mě to ani nenapadlo, že by mohl, a jsem v extázi.
Když to tak píšu, myslím, že je to jasné a já ze sebe dělám idiota, ale nemůžu si pomoct. Je to On. Ne nikdo neznámý, je to On. A já nechci, aby se mnou měl cokolo společnýcho. Nemá to tak být a vím, že tp nemůže fungovat.
Nebo nevím?
Bože, jak já nesnáším tohle hádání, tohle čtení z ničeho.
Potřebovala bych nějakého průvodce, něco čeho bych se mohla chytit. Prostě a jednoduše. Spálit se a odejít. Jenže s ním to nejde. Je tam moc lidí, co mě znají, co by to věděli. Řešili by to, probírali a já už bych nemohla nic. Nemůžu. Nechci.
A po ničem jiném, než to zkusit netoužím.
Nemám jiný život, milostné scény, cokoli. Co když on je ten pravý?
A co když ne?
Tohle vážně nenávidím a ti, co to náhodou budou číst... Vážně se omlouvám, ale někam to ventilovat musím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama