Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Všechno mám v sobě naruby

31. října 2011 v 9:57 | Abigaill |  téma týdne
Všechno je naruby. Celý život jsem se snažila honit za tím idolem, tím pravým a já nevím kým čím a pořád nic. Jako by se celá mužská populace spikla a nikdo mě nechtěl, nebo lépe řečeno, nikdo nechtěl mě a já nechtěla je. A pak jsem si řekla: dost. Tak co, budu sama, to není žádná vada na kráse, budu samostatná, nezávislá a bude jen na mě, jak se budu cítit, co bude dělat a prožívat.
A ono to fungovalo. Dokázala jsem si poradit s kamarádkami, které vychvalovaly jejich nové objevy, které se štěstím rozplývaly a neudělaly bez něj ani krok a já jsem si říkala, že to nemám zapoetřebí (a občas jsem i záviděla, ale to sem nepatří). Proč taky? Copak to už nikdo nechce mít volnost?
A pak, jak už to tak bývá, jsem někoho potkala. Měla bych skákat radostí, měla bych o něm všude mluvit, všude ho tahat, jako to dělaly ony, ale já... nějak nemůžu. Co když tím ztrácím kus sebe? Co když všechno, co jsem v životě doposud znala se obrátí naruby? Co když to vůbec nechci? Byla jsem spokojená tak, jak to bylo. Jsem přesvědčená o svojí pravdě, tak proč na tom něco měnit. Jen proto, že je normální s někým chodit? Nebo proto, že se mi při pohledu na něj zrychlí tep a nemůžu to nijak zastavit? Stačí to vůbec?
A když ne, dokážu se ještě někdy vrátit tam kde jsem byla nebo už to nikdy nebude takové?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leilafrank leilafrank | Web | 31. října 2011 v 13:04 | Reagovat

jsem na tom asi jako ty než si potkala toho kluka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama