Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

první hodina

26. března 2012 v 23:53 | A. |  povídky a nápady
"Takže Ajaxi, už ses rozhodl?"
"Vlastně ani ne," pokrčil rameny a dál pokračoval v chůzi kolem polic s knihami. Některých se letmo dotkl prsty, jiné nechal bez povšimnutí.
"Nemáme na to celý den," napomenul ho čaroděj netrpělivě, "s jakou magií chceš začít?"
"Jak jsem řekl nevím. Navíc si myslím, že je to celé nějaký omyl. Snažil jsem se doma kouzlit, nic těžkého ani nápadného, jen srovant knihy do regálu," dodal rychle, když viděl jak se Čáryk nadechuje, aby mu vynadal, "ale nic. Říkám vám, že je tady něco děsivě špatně. Možná se vážně na nic nehodím, počkám do dalšího ročníku a pak to zkusím znovu."
Čáryk si založil ruce na prsou, "to jako vážně?"
"Jo, nemyslím si, že se hodím na magii." pokračoval v cestě kolem regálů, až málem narazil na čaroděje, který se velmi mračil.
"Když ti teď dokážu, že v sobě máš tolik magie, kolik ani nemůžeš probrat, přestaneš s těmi nesmysly?"
"Fajn." souhlasil, ale z jho postoje a toho jak se tvářil bylo nad slunce jasné, že tomu ani trochu nevěří.
"Fajn." odpověděl nabroušeně, vzal Ajaxe za triko a vedl ho ven z učebny, jako nějakého záškoláka. chvilku se bránil, ale pak toho nechal, začínam být zvědavý, kam to asi povede.
Zastavili se před vchodem do školy a Čáryk se potěšeně usmál. "A co teď?" nechápal Ajax, ale vzápětí mu to došlo, když ho vystrčil do ledové vody před školou.
Okamžitě se začal topit. Jako lerk neměl šanci přežít hluboko v jezeře, ne pokud si nevzal pilulku, která mu umožňovala dýchat pod vodou. Jeho první reakce byla, aby se dostal zpátky a tak se rychle rozpřáhl, ale průhledná membrána, která držela vodu od chodeb školy, jako by se zasekla a on na ni jen bezmocně bušil.
potřeboval vzduch, pálil ho plíce, oči a měl pocit jako kdyby mu měli každou chvíli prasknout tváře, jak se snažl zadržet poslední kapičky kyslíku.
A čaroděj ho jen sledoval. Nemračil se, neusmíval, dokonce se ani nezdálo, že by ho to nějak zvlášť zajímalo.
Ajax vydechl. Už nemohl.
Okamžitě se mu do nosu a do plic nahrnula voda a on zápasil o poslední chvilky života.
Nebo si to aspoň myslel.
Při jeho prvním nadechnutím pod vodou se podíval přímo na Čáryka, který se jen usmál, otočil se na podpatku a mířil zpátky do učebny.
A Ajax jen dýchal. Sledoval ho a nemohl tomu uvěřit. Někde hodně vzadu v mysli věděl, že by ho asi nenechal zemřít, ale jak se tam tak topil, nějak ho ten optimizmus přešel. A teď dýchal pod vodou jako menigové. Neměl sice jejich blány ani jejich silný ocas, díky kterému se mohli pohybovat asi tak desetkrát rychleji než on, ale to nevadilo. To neměl nikdy, stejně jako oni neměli ocas, který byl schopný sám chytat věci s takovou přesností, že ho to skoro až samotného někdy překvapilo.
"Ajaxi!" ozvalo se mu v hlavě a on se tak vyděsil, že se pěkně nalokal vody, "nech těch pitomostí a okamžitě za mnou přijď!"
Vylezl do chodby a jeho oblečení se samo vysušilo, což také býval druhotný účinek pilulek, ale když se lerk topí, ovbvykle se promočí až na kůži.
"Dobře," řekl si pro sebe, jako by mu to mohlo pomoct se ukldnit a srovnat si v hlavě, co se mu snažil říct Čáryk celou dobu. Kouzlí, opravdicky, ne jen nějaké triky, dokáže používat magii. A telepatii, jak si záhy uvědomil.
Zatočila se mu hlava a tak se opřel o stěnu a tak zůstal, než ho čaroděj znovu vyzval, aby se vrátil.
Došel do učebny a než vůbec mohl něco říct, všechny knížky se vyřítili z regálů a letěly přmo na něj. Intuitivně před sebe dal ruce, aby si chránil hlavu a obličej, když se najednou zasatvili přímo před jeho rukama, aniž by se ho jakkoli dotkly.
Ajax se vyděšeně podíval na Čáryka, který se zamračil.
"To vy, že jo?" zeptal se rozřeseně, i když malý hlásek vzadu v hlavě věděl odpověď, dřív, než jí dostal.
"Vlastně ne," čaroděj se nešťastně podrbal na bradě, "zdá se, že jsme v tobě probudili něco velkého. Hodně velkého."
"Ale ty knihy, najednou vyletěly..." Ajax to nechápal, nedokázal to vstřebat, ani když se snažil sebevíc.
"Myslím, že sis je označil už před chvilkou a nějak si jim řekl, aby se hnuli." semkl rty, "a pak si je zastavil ve vzduchu, aniž bys cokoli pro to udělal. Teď je vrať, ano?"
Ajax zamrkal. "Jak?" jenže jeho tělo, mysl, nebo cokoli co ovládalo jeho magii vědělo přesně, co má dělat. Narovnal se, podíval se na knihy, co visely ve vzduchu a ony se poslušně vrátily, tam kam patřily.
"Gratuluju," řekl Čáryk bezvýrazně, "právě jsi překonal několik úrovní počáteční magie a můžeme začít s něčím trochu složitějším."
Ajax se díval na čaroděje, který vypadal vyloženě nezdravě. Jako kdyby viděl ducha a tak mu nepřipadalo nejvhodnější začínat s něčím tak povrchním, jako "co jsou stupně magie, nebo jak se mu to vlastně podařilo," a tak se raději rozloučil a nechal omámeného čaroděje sedět samotného v učebně plné knih, které, jak právě zjistil dokázal ovládat, aniž by pořádně věděl, jak vlastně.
Nebyl z toho dvakrát moudrý, ale jedno věděl. Tohle Anlia, ani Runli nikdy neuměly. Ony měly zaříkávadla, používaly ruce s kterýma mávaly, mhouřily očima a tvářili se děsně důležitě. A on? On se tvářil akorát tak vyděšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama