Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Ano i ne

15. dubna 2012 v 21:00 | a. |  příběh na pokračování
Seděla kousek od něj s nožíkem v ruce a ořezávala jakýsi plod, který hodně vzdáleně vypadal jako ořech.
"Dobré ráno," pozdravila, ale nepodívala se na něj a dál pracovala s nožem. Dal by krk, že ho ještě předešlého dne neměla. Sám jí ošetřoval a to se neobešlo bez toho, aniž by si prohlédl co má u sebe. A nůž rozhodně neměla.
Mozek to odmítal přijmout a tak zavřel oči a promnul si je prsty. "Dobré."
Dál si hleděla svého, dokud plod neoloupala a nerozkrojila ho na dvě poloviny. Jednu mu podala.
"Co je to?"
"Snídaně." Pohodila hlavou a posadila se tak, aby viděla na vodu. "Jestli chceš jméno, pak je to Helipra, pokud chceš vědět, jak se to jí, strčí se to do úst a žvýká se to, jako třeba jablko a pokud chceš vědět, jak to chutná, pak," kousek si odřízla do pusy, "pak jako jahoda zkřížená s melounem." Hlasitě polka, čímž jasně odpověděla i na další otázku ohledně toho, jestli si je jistá, že je to jedlé.
"A kde jsi to vzala?" nejistě si k tomu přičichl a hlasitě mu zakručelo v břiše. Navíc měl rád jahody, tak proč to nezkusit?
Usmála se, když slastně zavřel oči.
"To je složitá otázka." Znovu si dala do pusy sousto a zdálo se, že uvažuje. "Souvisí to s tím, že se umím teleportovat a že tam, na druhé straně planety jsou toho plantáže. Vzala bych tě tam, ale jsem stále moc slabá a tak mi budeš muset věřit."
Hlasitě si ukousl další kousek. "Takže teleportace, hm?"
Odhodila si vlasy a podívala se na nebe. Pak zavřela oči. "Tak to už ti snad došlo, ne?"
Zaťal zuby. "Jak to?"
"Narodila jsem se s touto schopností. Nevím, proč jsem jí dostala, stejně jako nevím, proč mám zelené oči."
Strčil si do pusy poslední sousto a uvažoval o tom, co řekne jako další. "Jsi mimozemšťanka?" nevěděl, proč je to pro něj tak důležité, ale prostě to musel vědět.
"Ano i ne." Očkem se na něj podívala a usmála se. "Mám předky na planetě jménem Wexlan, ale moc času jsem tam nestrávila."
"Proč ne?"
Zamračila se. "Do toho ti nic není."
Přikývl a podíval se jinam. Ano, do toho mu vážně nic nebylo, v tom měla naprostou pravdu. "Promiň, jo a díky. Za tu věc, tam…" nějak mu to nešlo přes pusu. "Díky, že jsi mě zachránila. Nemusela jsi, ani mě neznáš."
Pokrčila rameny a nic na to neřekla.
Zajímavé, napadlo ho, kolikrát někomu zachránila život, že to považuje za samozřejmost? V hlavě se mu začal rýsovat obrázek toho, jak zachraňuje lidi z podivných míst, kam by se nikdo jiný nedostal, jen ona a tak nějak ho přepadl vztek, že už tak mladá dokázala mnohem víc než on.
Vstal a svlékl si šaty. Musel si zchladit hlavu, než bude schopen se s ní bavit o tom, co bude dál. Navíc mu až teď pořádně došlo, jak moc je na ni závislý, nebo spíš, až teď si to byl ochotný připustit, když viděl, že je zdravá. Do té doby to byl jen velký strašák, že tady zůstane sám a bezmocný.
Teď jak se zdálo, ho možná nenechá na pospas mrtvému světu, ale i tak to nebyla příjemná myšlenka, že se musí spolehnout na ni a že ona určuje další chod věcí.
Potopil se, udělal několik temp pod vodou, než se vynořil. Takhle si to rozhodně nepředstavoval, ani v nejdivočejších snech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama