Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

autonehoda

3. dubna 2012 v 23:30 | A. |  povídky a nápady
Políbil jí něžně na tvář a hrnek kávy jí opatrně přiblížil k nosu. Usmála se, protáhla a až potom otevřela oči.
"Dobré ráno," usmála se, zatímco si od něj brala kávu a on se pohodlněji uvelebil vedle ní.
Chvilku mlčeli a ona nejistě usrkla.
"Už se to nesmí opakovat."
"O to už jsme se snažili," namítla bezbarvě a prstem přejela po hrnku.
"Musí to přestat, tohle bylo naposledy."
Obrátila se na něj, ale on jí nevěnoval ani jediný pohled. Spustil nohy z postele a prohrábl si polodlouhé vlasy. "Miluju svou ženu."
"Myslela jsem, že jsi říkal, že miluješ mě." I ona se posadila, ovšem na druhý konec postele. Začala se rozhlížet po svém oblečení, a když našla spodní prádlo, vydala se k němu.
"Miluju svou ženu."
Podívala se na něj, poznala, že to neříká tak procítěně, jak by chtěl, spíš jako by se sám ujišťoval.
Odešla do koupelny, a když se vrátila, seděl pořád stejně prkenně a díval se do země.
"Opustila jsem Daniela."
Trhl sebou, jako by dostal facku. "Proč?"
"Protože už s ním nejsem šťastná." Naposledy projela vlasy prsty a svázala je do vysokého ohonu. Čekala, ale on neodpovídal. "Nic mi k tomu neřekneš?"
Zvedl se a postavil se proti ní, prsty přejížděl po hladké pokožce paží, zatímco očima sledoval linky jejího obličeje, jejího těla a nasával vůni čerstvě umyté pokožky. "Já s tebou být nemůžu."
Trochu našpulila rty a zavrtěla hlavou. "Nechceš, ne že nemůžeš." Vzala si kabelku z křesla, kde jí včera pohodila. "Musím jít."
Zachytil jí za ruku, ale když se na něj tázavě podívala. "Neodcházej, ne takhle."
"A jak tedy?"
"Víš, že tě miluju, že mi na tobě záleží, jako na nikom, ale mám manželku, mám povinnosti…"
"To všichni Lukáši, to všichni."
"Ty to nechápeš," rozhodil rukama, "kdyby tady nebyla, kdybych si jí nevzal, kdyby…"
"Sbohem," rozloučila se na cestě ke dveřím. "Až si ujasníš, co vlastně chceš, zavolej. Číslo máš."
Když vyšla na ulici, snažila se neplakat. Snažila se nemyslet, co se právě stalo a když přecházela ulici, sotva si všimla ženy, která přecházela proti ní. Z myšlenek jí vytrhl až zvuk skřípajících brzd a volání "Pozor!" ale bylo pozdě.
Byla otřesená, v šoku, sotva se mohla nadechnout.
Před ní ležela těhotná žena, celá polámaná a krvácející, zatímco řidič vyskočil z auta a hnal se jí na pomoc, evidentně nezraněný.
"Zavolejte někdo záchranku!" slyšela hlas z dálky, její mysl se nemohla odtrhnout od tváře mladé, krásné ženy, která se nepřítomně dívala na silnici.
Někdo do ní strčil a to jí konečně probralo.
"Jsem lékařka," vyhrkla a rukou odehnala staršího pána, který se na ni neumětele snažil uplatnit medicínu, kterou viděl bůhví kde a snažil se jí najít tep, kde by ho nenašel ani dokonale zdravému člověku. Rychle provedla pár základních testů, zjistila, že ještě dýchá, ale mělce, že jí buší srdce, ale není při vědomí a že nejhorší patrně bude rána na hlavě, ale že může mít i vnitřní zranění.
"Kde je ta záchranka?" vyjela na přihlížející, když si ohrnovala rukávy saka, aby zadržela krvácení z pravé nohy. Očima neklidně těkala na veliké břicho a nechtěla ani pomyslet na šance, které mělo dítě na přežití.
Když uslyšela sirénu, ulevilo se jí.
Naložili jí a provedli další vyšetření, a protože záchranáře znala, neměli nic proti tomu, aby se svezla s nimi. V autě se dala trochu do pořádku, uklidnila si nervy, zvažovala situaci, a když dorazili do nemocnice, věděla, že to bude ona, kdo bude operovat, stejně jako věděla, že půjde o každou vteřinu.
"Měla štěstí, že jste tam byla." Mumlala sestřička, která těhotnou ženu připravovala na sál, zatímco se myla.
"Hm," zamumlala a modlila se, aby to zvládla.
Operace trvala téměř tři hodiny.
Čas smrti, deset hodin, dvanáct minut.
"Víte už, kdo to byl?"
Sestřička přikročila se složkou s ženinými lékařskými zprávami. Byla v sedmém měsíci, bez operací a vážných nemocí, měla před sebou ještě dlouhý život.
Vrátila se na první stránku, kde stálo v kolonce pro kontaktní osoby: Lukáš Jablonský, manžel.
Srdce jí vynechalo jeden úder, i druhý. Zapotácela se a zírala na ty dvě slova.
"Jste v pořádku?" zeptala se starostlivě sestřička a ona kývla.
"Je tady?"
"Volali jsme mu před hodinou, čeká v hale."
Prsty semkla složku pevněji.
"Nemám to udělat?" zeptal se asistující lékař.
Bez odpovědi vyrazila do čekárny, kde čekal její milenec a manžel té mrtvé. Když ji uviděl, trochu si oddechl a vyrazil k ní. "Nezlob se, je tady má žena, nevíš o ní něco? Měla autonehodu, a nikdo mi nic neřekl. Prý je na operaci."
Ani nemrkla. "Posaď se."
Naklonil překvapeně hlavu na stranu. "Kláro, děje se něco? Mám tady ženu, manželku, musím tu pro ni být, chci jí vidět, chci vědět…."
"Posaď se," řekla o poznání razantněji a on polkl.
"Tys…?"
Snažila se vyjádřit podporu, snažila se tady být pro něj, ale nemohla. Nakonec ze sebe dostala naprosto oficiálně, že ona byla operující lékař a že udělala naprosto všechno, co bylo v jejích silách, ale že poranění byla moc rozsáhlá, a že nemohla přežít.
Zíral na ní, jako by jí viděl poprvé v životě.
"A…"
"Dítě zemřelo při nárazu, potratila, ještě než jsme mohli nějak zakročit."
Chvilku nic neříkal, jen se na ni díval a ona nakonec sklonila hlavu.
"To je všechno?"
Přikývla.
"To je všechno?!" vyjekl hlasitě, ale ona mu v tom nebránila, nevnímala lidi, co byli s nimi v čekárně, neměla touhu ho nějak usměrnit, připadala si jako lapená v pasti, nemohla udělat vůbec nic. A jestli mu pomůže, že na ní bude křičet, tak ať.
"Zabila jsi jí! Mou ženu a dítě! Můj život! Jak jsi mohla, proč tam nebyl někdo jiný, třeba by někdo zmohl víc, chci, aby se na to podíval právník, chci podat žalobu na nemocnici! Věděla jsi, že dám přednost jí, před tebou a proto jsi jí zabila!"
Zvedla se, a co nejvíc profesionálně odpověděla, že na to má samozřejmě právo.
"Je mi to líto," nakonec dodala, i když věděla, že jí už neposlouchá. Semkla rty a naposledy se podívala na muže, kterého milovala jako nic na světě, a pak nenávratně zmizela v chodbách nemocnice, aniž by se jednou ohlédla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama