Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Obrat k lepšímu?

12. dubna 2012 v 23:32 | a. |  příběh na pokračování
Bylo to naprosto beznadějné. Jako kdyby bojoval s větrnými mlýny. Nemohl být rychlejší ani chytřejší než poletující anděl, skoro mu připadalo, že je vždy o krok napřed před ním. Že jen co si pomyslí, že by se mohl schovat za tu hromadu kamení, co stačil odseknout ze sloupu, že už je tam jeho pronásledovatel a on je opět v pasti.
Už nevěděl co dál.
Byl zadýchaný, krvácela mu ruka a noha, sotva popadal dech a byl vyčerpaný i přes adrenalin, který mu proudil žilami.
Byl konec.
Definitivní a neodvratný konec.
Už téměř cítil, jak do něj čepel vnikne, když zaslechl podivné lupnutí a podle toho, že se anděl zarazil, ani on podobný zvuk nečekal.
Nebylo proč otálet. Vrhl se za jiný sloup a rozhlížel se, kde by mohl alespoň na chvilku ukrást chvilku klidu.
"Borisi!" zaječela Zorka, poznal její hlas neomylně a tak se vykutálel ze svého chabého úkrytu.
Stála tam, celá propocená a špinavá a anděl k ní šel dlouhým rozhodným krokem. V zápěstí několikrát protočil meč.
"Zorko! Vypadni odsud!" zakřičel na ni a rozběhl se k ní.
Hodnotila situaci.
Dívala se střídavě na anděla a pak na Borise, jak se k ní oba přibližují a rozběhla se směrem k muži, který na ni volal, ať se okamžitě uhne, jinak je po ni.
Rozběhla se.
Anděl se vznesl.
Už byl blízko.
Křídla šuměli ve větru a Boris jako by zpomaleně viděl, jak se rozpřahuje, aby zasáhl její nechráněná záda. Snažil se zrychlit, aby ji dokázal ochránit, snažil se k ní dostat jako první.
Zorka zaťala zuby a v poslední chvilce skočila.
Dopadla na zem a meč ji minul jen o několik milimetrů.
Anděl vypadal zaskočeně, ale hned nasadil svou kamennou masku a vydal se za ní.
Boris byl u ní.
Chytil jí za ruku a ona mu jí sevřela studenými prsty.
"Musíme pryč!" řekl, co bylo víc než patrné, protože anděl už byl opět u nich.
Přikývla a zvedla se.
Nemohla došlápnout na jednu nohu.
Pevně jí svíral ruku a snažil se jí dotáhnout pryč, alespoň do ochrany sloupů.
Zatínala zuby a zavírala oči, měl pocit, jako kdyby měla každou chvilkou omdlít.
Slyšel, jak meč prořízl vzduch, jak se kolem něj zastavil vzduch a čekal, až ochutná jeho krev.
Zavřel oči, ale Zorku nepouštěl.
A když je otevřel, anděl byl pryč.
Zorka se ho pustila a dopadla do písku, který omýval moře.
Byla v bezvědomí.
Rychle jí podepřel hlavu, pokusil se jí probudit trochou vody, dokonce jí i propleskl, ale byla příliš slabá, aby se probrala. Podíval se na její nohu, která začala otékat v místech kotníku a snažil se jí to ochladit a zafixovat, ale měl hodně omezené prostředky. Sám si ošetřil zranění, co to jen šlo, ale nakonec zjistil, že to byly jen povrchové škrábnutí.
Zdálo se, že na pláži jsou samy.
Sedl si vedle ní a díval se po okolí, na moře, už vyzkoušel, že je opravdu slané, na písek, který se táhl desítky metrů, až ke stromům, které připomínaly jedle.
Ticho.
Klid.
A mír.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama