Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Špatné myšlenky

15. dubna 2012 v 19:38 | a. |  příběh na pokračování
Byla noc a nikde nikdo. Přecházel po pláži, sbíral dřevo na oheň, plaval a nespouštěl oči ze Zorky, která byla bledá jako papír a stále se ještě neprobrala.
A přemýšlel.
Bylo toho hodně, co ho znepokojovalo, třeba kde to právě je? Co budou jíst? Co když je někdo sleduje a čeká jen na správný okamžik? Ale za celou tu dobu, co seděl přímo vedle ní se nestalo nic. Doslova nic. Skoro ani vítr neohýbal větvičky, jak klidné to bylo místo, moře vypadalo spíš jako rybník, bez jediné vlnky, nespatřil jedinou rybu, jediného ptáka, jediného brouka.
Byli sami, až znepokojivě sami.
A navíc tady byla to otázka ohledně Zorky.
Zachránila mu život, to beze sporu a za to jí byl hodně dlužen. Jenže nemohl se zbavit myšlenky na to, že se přemístili někam do jiného světa, bez života, aniž by použili portál nebo vesmírnou loď. A to samo o sobě mělo jediné vysvětlení: Zorka byla někdo nebo něco jiného než člověk.
Pamatoval si doby, kdy se poprvé vesmírní průzkumníci dostali na planetu, kde byl život. Nebyli to lidé, ani nic podobného, byl to podivná forma světla a zvuků, a když se člověk postavil dostatečně blízko jejich formy života, jako kdyby se něco uvnitř něj rozhýbalo, začalo vibrovat a když pozorně naslouchal, rozeznal i slova, kterým dokázal rozumět.
Vedli se živí diskuze, jak by se Země měla zachovat, co jim poskytnout, co od nich získat a táhlo se to roky, než mimozemšťanům došla trpělivost a vyhlásila Zemi naprosté embargo čehokoli. Lidé už nesměli na planetu jen tak přiletět ani z ní nic odnášet, nikdo se s nimi už nebavil, nikoho z mimozemšťanů nezajímalo, co si Země myslí. Prostě Zemi odřízli a bylo to. Konec diskuze.
V dalších letech pozemští průzkumníci našli i jiné planety, které měli inteligentní formy života, ale to už byli připraveni, už dokázali rychle uvažovat a vyjednávat, už na to měli experty.
Ale ať Boris přemýšlel. Jak dlouho chtěl, nemohl se zbavit dojmu, že ještě nikdy žádná Zemská loď nenašla planetu, kterou by obývali lidé, nebo alespoň dokonalé kopie lidí, jakou před sebou měl v podobě Zorky.
Všemi smysly vnímal, že je stejná jako on, že má stejnou stavbu těla, že mluvila stejně, myslela stejně a přesto: Byla to Wexlanka. Tak jí nazval ten anděl, a jak se zdálo, nelhal.
Když ho omrzelo motat se kolem ní v kruhu, rozhodl se, že přeci jen prozkoumá ten les a vydal se najít vodu, kterou posléze i našel a tak zbytek dne strávil tím, že hledal nějakou nádobu, aby mohl nabídnout Zorce, až se probudí. Pokud se probudí a pokud bude mít žízeň, protože, co o ní věděl? Třeba vůbec vodu pít nepotřebuje?
A čím déle tam seděl, po tmě s vodou u nohou a Zorkou mimo sebe, tím horší myšlenky se mu honily hlavou. Co když to není Zorka jen nějaká její skořápka a ona je ve skutečnosti někde jinde? Co když ho pak zabije, aby udržela své tajemství? Co když je najdou ti andělé?
Začínal z toho šílet.
A noc byla ještě mladá.
A to ticho bylo ubíjející.
A ona tam ležela, tak bezbranná a zranitelná.
Nakonec usnul pár hodin nad ránem, a když se probudil, už tak bezbranná nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama