Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Měla by to nechat osudu

7. května 2012 v 23:09 | a. |  příběh na pokračování
Lehla si do písku a zavřela oči. Snažila se vychutnávat paprsky slunce, které se jí vpájely do kůže, ale nešlo jí to o nic víc, než přestat přemýšlet, co bude dělat dál.
Připadala si v pasti.
V životě se necítila tak bezmocně jako teď, tady na opuštěné planetě s Borisem, který se ani nesnažil zakrýt své podráždění z toho, že ho zachránila, že je na ni závislý, že ona má všechny trumfy v rukávu.
Dala by cokoli, aby to tak nebylo, aby byla normální, aby byla stejně obyčejná jako lidé na Zemi. Jenže z nějakého důvodu nebyla. Už od mala byla jiná. A nemohla říct, že by si to právě užívala. Díky své výjimečnosti ztratila snad všechno, co mohla. Svobodu. Lásku. Rodinu. Přátele. Stala se vyvrhelem, nikdy pořádně nezapadla.
A teď tohle.
Bude se muset vrátit na planetu, na kterou přísahala, že se už nikdy nevrátí.
Dala by cokoli, aby tam nemusela, dokonce si pohrávala s myšlenkou, že prostě zavře oči a bude se dívat jinam, až se planeta plná andělů dá do války se Zemí a s Wexlanem.
Bylo by to tak prosté.
Prostě by si našla jinou obydlenou planetu a začala znovu.
Nebylo by to nic nového.
Prostě by se k nim obrátila zády stejně jako Wexlan k ní tenkrát.
Problém byla Země. Měla tam pár lidí, které by ráda ušetřila, oblíbila si tam pár obchodů, pár restaurací, měla ráda metro a nic na světě se nevyrovnalo zážitku z horské dráhy.
Semkla rty pevněji.
Jsou to prkotiny za které nemá cenu bojovat. Za které nemá cenu trpět. Andělé s nimi udělají krátký proces stejně jako s Wexlany. Možná z toho bude jedna, dvě bitvy, ale Země nevyhraje. A na ničem jiném nezáleží. Tak proč se hnát na planetu, kterou nenávidí, proč bojovat za předem prohraný boj?
Kdyby ji náhodou poslechli, jaká šance by byla, že se stejně nepřipojí a že budou bránit Zemi? Jaká je šance, že se přidají na stranu silnějších?
Slyšela, jaks e Boris vrátil a lehl si vedle ní.
Nic neříkal a ona za to byla ráda.
Jako kdyby jí dával malé drobky klidu.
Otočila hlavu, aby se na něj mohla podívat.
Čekal na to.
Usmála se, neviděla důvodu, proč by neměla.
Neoplatil jí ho.
Sledoval její rysy v obličeji, sledoval její tělo a znovu se vrátil k jejím očím.
"Tak co je v plánu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barsh Barsh | Web | 7. května 2012 v 23:17 | Reagovat

pěkný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama