Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

naděje umírá poslední

14. května 2012 v 18:34 | a. |  příběh na pokračování
"Tak co je v plánu?" čekal tu otázku a věděla, že zatím neví. Chtěla se otočit a utíkat jiným směrem, ale na druhou stranu, pokud měla šanci, jak varovat Zemi, jak za ní bojovat, neměla by to udělat? Neměla by se alespoň pokusit? Byl to její domov, nebo ne?

"Upřímně? Nemám ponětí."

Sledoval jí a čekal.

Nenáviděla jeho klid, i když byl možná víc hraný než skutečný, i tak ho momentálně nenáviděla. Otočila se zpátky na záda a dívala se na nebe.

"Nemám dost sil, abychom se odtud dostali, a i kdybych měla, na Zemi se stejně vrátit nemůžeme. Vyhrožovali mi. Vyhrožovali mi, že když půjdu na Zemi, doplatí na to Země. Vyhrožovali mi, že když nepůjdu na Wexlan je přesvědčit, aby se k nim přidali, pak na to doplatí Země. A když náhodou uspěju na mojí rodné planetě, doplatí na to…"

"…Země." Doplnil za ní.

Sledovala mraky a poslouchala, jak klidně dýchá.

Nebylo nic, co by mohli udělat, aby Zemi zachránili, nebylo nic, proč jak by se tam mohli vrátit.

"A Wexlani by nemohli…"

"…ne, nepomohli by. Ty je neznáš, proti nim jsou lidé klidní jako beránci a světové války byly nic proti tomu, co se tam dělo, když jsem tam vyrůstala. Nemáš ponětí, jak surový dokážou být, jak moc dokážou ublížit sobě a druhým. Lidé jsou proti nim krotcí jako jehňátka."

"Proto jsi utekla?"

"Do toho ti nic není." Odpověděla bez zaváhání.

"Promiň," omluvil se po chvilce. "Máš pravdu. Já jen, že něco udělat musíme."

"Tak mi řekni co."

"Co někdo třetí? Byla jsi na jiných planetách, kde žili…" nemohl najít to správné slovo, "…no lidé, jako jsi ty. Výjimeční lidé?"

Usmála se a zastínila si rukou oči, které jí začaly slzet. "Ne, myslím, že jsem na nikoho nám podobné nenarazila. Ani jsem nevěděla o těch andělech, nebo co to bylo a myslím, že nemusím říkat, že vesmír je moc velký na to, abychom ho nahodile prohledávali, nehledě na to, že na to nemám ani sílu ani zkušenosti."

"Hm." zvedl se na lokty a díval se na moře, které omývalo písek. "Musíš přesvědčit Wexlany. Musíš to udělat pro ně. Pro lidi na Zemi. Pro mě."

Podívali se na sebe.

"Nemůžu se tam vrátit."

"Tak vymysli něco jiného."

"Nemůžu se tam vrátit, já…" zavrtěla hlavou, "nestojí to za to. Věř mi. Nemůžeme odhadnout, jak zareagují, co udělají. Možná to ještě zhoršíme. Já to celé zhorším." Kousla se do rtu a odvrátila se. "Nemůžu se tam vrátit. Nejde to."

"Fajn," řekl nakonec. "Dojdu pro vodu, doneseš nějaké jídlo?"

Kývla a zmizela, než jí stačil říct cokoli jiného.
Silou vůle se přiměl přestat myslet na to, že se už nemusí vrátit a že tady zemře sám. Zvedl se a došel pro vodu a byl při tom pevně rozhodnut, že se nevzdá tak snadno. Neměl ponětí, co se jí stalo, ale jedno věděl. Dokud nevymyslí něco lepšího, přemluvit Wexlany aby byli na straně Země je jejich největší šance. A on se jí nehodlal tak lehce vzdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama