Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Jedeme dál

31. srpna 2012 v 10:09 | a. |  téma týdne
Jela jsem na dovolenou s rodiči, kamarádkou a třemi malými bráchy. Autem.
Myslím, že ani nemusím moc popisovat, co to obnáší, když jste zavření 10hodin v autě, už nevíte jak si sednout a ty malý parchanti poořád něco chtějí, napít, přehodit cédé to přehrávače, nudí se, mají žízeň, brečí no a tak podobně.
A jako kdyby tohle samotné nestačilo, my museli cestou píchnout.
Na dálnici.
Vyřítili jsme se z auta, samozřejmě co nejopatrněji a postávali jsme u krajnice, zatímco se táta snažil uvolnit rezervu, kterou měl zamčenou řetězem pod autem. Teenkrát, když tam ten řetěz dával, zdálo se to logické, už mu ukradli dvě pneumatiky a s řetězem se jim to alespoň trochu znepříjemnilo...jenže ouha...Táta neměl správný klíč.
Začínali jsme panikařit.
Kluci se nudili a připadalo jim jako nejlepší nápad, že se začnou honit...
A vzhledem k tomu, že jsme byli v Itálii a nikdo z nás neuměl ani slovo, neměli jsme žádné číslo na asisteční službu, začínala trochu houstnout atmosféra, obviňovaní....
A pak přijeli policisti! Ráno, v šest hodin jeli jen tak náhodou kolem, zastavili a co bylo nejzásanější, uměli anglicky! Slíbili nám, že zavolají pomoc a my čekali, a čekali a čekali...dokud nepřijel pán, nevypáčil kolo, to nám rovnou vyměnil, a my konečně mohli jet dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andulef andulef | Web | 31. srpna 2012 v 10:48 | Reagovat

Tak to jste měli fakt štěstí. Muselo to bejt děsný, v tom autě. Úplně tě chápu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama