Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Rande naslepo

17. srpna 2012 v 17:35 | A. |  téma týdne
Padal déšť.
Pouliční světlo nad ní blikalo a propůjčovalo jí ještě tajemnější vzezření, než bylo u ní obvyklé. Odhodila napůl nedokouřenou cigaretu na zem a nechala jí tam doutnat, zatímco ona se opřela do dveří, které jí měly závést do sálu, kde se to všechno mělo odehrát.
Pořadatel jí zastavil, "slečno, na pozvánce bylo..." ani ho to nenechala doříct a prostě kolem něj prošla. Něco málo zablekotal, ale nadobro ho umlčela bankovka, kterou jen tak mimochodem hodila za sebe, jako kdyby to byl jen odpadek.
Šla po schodech nahoru, černé vlasy pod uši se jí leskly v záři světel a tmavé oči mhouřila, aby alespoň něco viděla.
Věděla, že si jí všichni prohlížejí.
Cítila jejich pohledy na jejím tělem, na krátké sukni a přiléhávém topu, to všechno barvy černé jako uhel, ale nikdo se jí nepokusil zastavit, všichni se jí raději vyhnuli.
A ona ho hledala.
Musel tam být, přeci by jí tad nenechal, ne teď a ne tady.
Došla k baru, kde si dala čistou vodku a černé rty smočila do alkoholu.
"Ehm," odkašlal si někdo za ní a jí přejel mráz po zádech. "Na pozvánce jasně stálo, že černá je striktně zakázaná."
Dřív než se otočila na něj, rozhlédla se po sále, kde to barvami jen hýřilo, převládala červená a bílá, někdo si nesměle vzal černé stuhy nebo boty, ale nikdo nebyl tak černý jako ona sama.
Usmála se a obrátila se na něj.
Špatně. Nikdo nebyl tak černý jako ona a on.
"Jsem Marek, už chápu jak jsi to myslela tím, že se rozhodně poznáme."
Věnovala mu jeden z jejích nejlepších úsměvů. "Nikola. Jsem ráda, žes dodržel slovo."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama