Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Dědictví

1. září 2012 v 15:00 | abigaill |  povídky a nápady
Seděla jsem na houpačce a kývala nohama.
Byli tam.
Dívali se na mě a já je ignorovala.
Cítila jsem jejich nasládlý dech, jejich pohledy, co ulpívaly na mé tváři, jejich prosebné oči.
Mávla jsem rukou a byly pryč. Všichni do jednoho, ztracené duše, které cestovaly takovou dálku, aby se na mě podívaly a abych to byla právě já, kdo je pošle na věčnost. Mohl to udělat kde jaký magik, potulný čaroděj, dokonce i lepší čarodějnice, ale oni ne. Museli mít ti čest mít to ode mě. Snili o tom celý život, že až zemřou, že mě konečně najdou, dávno ztracneou dědičku nejhoršího prokletí ze všech.
A já se nemohla schovat.
Mohla jsem jen utíkat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama