Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Nesmrtelní

20. ledna 2013 v 22:14 | a |  povídky a nápady
Nemohl uvěřit, že klesl až tak hluboko, že k tomu svolil. Jako by nestačil už jen ten prostý fakt, že byl na dně, teď o tom museli všichni vědět.
Nedalo se ale nic dělat, těmi dveřmi už prošel a nebyla cesta zpátky.
Podíval se znovu na obrázek starce s bílými vousy, šedýma očima a pleší, nemusel, znal toho muže stejně jako celý svět, ale i přes to…musel se ujistit, že to pochopil správně a že právě tento muž má být zabit. Nešlo ani tak o vyšší princip, o žádnou nutnost, i když mnozí to tak neviděli a určitě v tom posléze spatří mnohé, ale on ne. Jeho úkol byl mnohem prostší, ulehčit mu odchod na onen svět.
Zastavil se před mrakodrapem, jedním z nejvyšších, které kdy kdo postavil a prošel skleněnými dveřmi přímo k výtahům, kde zmáčkl tlačítko a trpělivě čekal. Výtah s cinknutím přijel a on nastoupil sám do kóje. Jeho cílová stanice byla ta nejvyšší a tak jí zmáčkl, pohodlně se posadil a čekal.
Byl u cíle. Vystoupil a kráčel po hnědém koberci, přímo rovně, nevšímajíc si ostatních kanceláří. Nikde v patře nebyl a jeho na okamžik napadlo, že by i jeho cíl mohl být jinde, než kde se měl původně nacházet. Zasmál se tomu, tohle se prostě nestávalo.
A taky že ne.
Muž z fotky seděl v koženém křesle za stolem z červeného dřeva, kouřil doutník a díval se na krásný výhled ze své kanceláře. Když mladík vešel, usmál se znovu popotáhl.
"Konečně."
"Ano pane." Sklonil hlavu k užmoulanému papíru, "prý jste si to přál."
"Och ano," souhlasila nadšeně, "už před kolika lety, ale tenkrát mi to nedovolili, že jsem prý moc cenný. Takové hovadiny." S opovržením se zašklebil.
Mladík přešlápl a nevěděl, kam s očima.
Stařec dlouze popotáhl, pak zbytek doutníku vložil do popelníku a zvědavě se zeptal. "Takže, jak to provedete, mladý muži?"
Tohle byla ta nejošemetnější věc ze všech, to kvůli čemu tuhle práci nikdo nechtěl, jen ti nejhorší z nejhorší, psychopati nebo zoufalci. Doufal, že patří k té třetí skupině lidí, ale i tak si nikdo nemohl být jistý.
"Pane, smím se zeptat, jestli už jste něco zkoušel?"
"Samozřejmě!" vyhrkl nadšeně, "vy snad ne? Co to bylo u vás?"
"Skok z padesátého patra, pane." Ani teď se na něj nedokázal dívat, bylo to pak celé snazší, i když u něj to bylo jedno, vídal ho na plakátech na ulicích, v televizi, slyšel jeho hlas v rozhlasu…ale zvyk byla železná košile.
"Já ze šedesátého," přikývl, "pak to byla ruská ruleta, ale byla to nuda, zvláště, když jsme všichni zjistili, že jsme rezistentní, navíc jsem schytal pár kulek od mých oponentů a dokonce se mě jednou snažili utopit, pokud můžu soudit, tak neúspěšně." Od srdce se zasmál.
"Ještě něco, pane?" musel se zeptat, protože čím dřív se mu celá tahle záležitost povede ukončit, tím lépe pro všechny strany. Obvykle se počítalo s tím, že do 24 hodin by mělo být po všem, ale byly i výjimky, kdy se to protáhlo a to se pak museli zkoušet i dosti nehezké metody.
"Už nevím," zakroutil hlavou stařec. "Takže, co pro mě máte?"
Muž si sáhl do kapes kabátu a vyndal několik nožů, hvězdic a dalších uděláte, které mohly být smrtelné, ale taky nemuseli. Bez meškání je všechny hodil do starcova srdce, pak do hlavy, ale nic.
Od boku si vzal meč, několikrát s ním švihl a usekl starci hlavu, nebo v to alespoň doufal, dokonce hlavu i poponesl trochu dál, občas to pomohlo, ale tady ne. Ani ne za minutu už byla hlava zase tam, kde měla být i s tím jeho pitomým úsměvem a slovy: "Líbí se mi váš styl, co dál?"
Mladík se zachmuřil, "moment prosím, dojdu si pro věci." A tak se otočil a vrátil se do výtahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terezka66 terezka66 | Web | 20. ledna 2013 v 22:26 | Reagovat

krásně napsané, přečetla jsem to jedním dechem a z husinou na ruce :) hezká práce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama