Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Zákaz kouzel

26. února 2013 v 20:57 | a |  povídky a nápady
"Tati, prosím, já tam nechci!" Ferin plakala, ale její otec byl neoblomný.
"Musíš holčičko, je to pro tvoje dobro." objal jí a hladil po vlasech, ale její pláč zastavit nedokázal. "Jednou to pochopíš, slibuju."
"Tati," vzlykla, "chci být s tebou. prosím."
Zhluboka se nadechl a posadil si jí na klíně tak, aby mu viděla do očí. "Ferin, už jsem ti to vysvětloval. Kdybys se mnou zůstala, přišli by si pro tebe zlý pánové a stejně bychom nebyli spolu. Mě by zabili a tobě by ublížili. Musíš tam jít. Teta Cill tě ochrání, udělá všechno pro to, aby se ti tam líbilo."
"Proč nemůžš jít se mnou?" otřela si slzy ručkou. "Nechci Cill, chci tebe."
"Vrátím se pro tee, až to bude bezpečné, slibuji."
"A to bude kdy?"
"Až to bude bezpečné." zopakoval a ona se zamračila.
"Měla bys jít." postavl jí na zem a Cill k ní natáhla ruku, aby si ji odvedla. Zkroušeně se na svého otce podívala. "Tati?"
"Ano srdíčko?"
"Pořád platí ten zákaz, že nesmím dělat světýlka?"
Semkl rty a pořádně jí objal, aby neviděla, jak se mu zaleskly oči. "Ano broučku. Nesmíš dlat žádná světýlka ani nic podobného, jinak by ublížili tobě, mě a tetě Cill. To bys nechtěla, že ne?"
"A kdy je budu moci dělat? líbí se mi?" vzdorovitě zvedla hlavu a otec jí ještě naposledy objal.
"Až přijde ten správný čas, tak to poznáš. do té doby mě oči na šťopkách. Miluju tě broučku."
"Taky tě mám ráda."
Cill jí stiskla ruku a odvedla si jí do hradu, kde měla dělat výpomoc v kuchyni, případně pokojskou, až bude vetší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama