Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Bez naděje

10. března 2013 v 22:30 | a |  téma týdne
Čekala jsem.
Čekala jsem na smrt.
Nejdřív jsem nadávala, kopala kolem sebe, osočovala každého z toho, jak je nespravedlivý život, jak jsem zajatá neprávem. Odvolávala jsem se, škemrala jsem o milost, plakala jsem, ale nepomohlo nic. Stále jsem byla vězněm ve své vlastní zemi, v zemi, za kterou jsem bojovala, pro kterou jsem bojovala, ale nikdo mě neposlouchal. Byla jsem divoška a to byl zásadní argument, i když jen zpola pravdivý. NIkho jsem nezajímala.
A pak se dostavily deprese. Hluboké a nikdy nekončící, zpytovala jsem svědomí, život, svá rozhodnutí. Dlouhé noci jsem proplakala, ale nebyl nikdo, kdo by to slyšel, snad ani ty krysy na to neměly žaludek. Pak jsem jen ležela na posteli a zírala jsem do stropu. Čas pro mě plynul, život odtékal a já jsem to sotva vnímala. Všechno mi bylo jedno, na všechno a na všechny jsem zanevřela.
Apatie. Poslední dny bych tak pojmenovala až konečně přišli.
Přišli ukončit moje trápení, přišli udělat to, co se mělo stát už dávno.
Zvedla jsem se, tělo jsem měla zesláblé z dlouhé nečinnosti, měla jsem křeče v břiše a vyprahlé hrdlo. Zamrkala jsem na muže, kterého jsem někde už viděla, bohužel jsem neměla ponětí kde.
Napříhl ke mě ruku, abych se jí zachytila a mě se při našem doteku rozbušilo srdce. Kde jsem ho jen viděla?
Najednou se celý můj život převrátil naruby, už jem necítila beznaděj, ani bezmoc, cítila jsem v sobě opět tu sílu bojovat, touhu žít. Zamrkala jsem na něj a z očí se mi vyhrnuly slzy.
Vzpomněla jsem si, kde jsem ho viděla.
On byl na několika mých slyšeních, vždy ve stínu, na okraji davua vždy se na mě soucitně díval.
"Přišel jsem si pro tebe."
Srdce se mi splašilo u toho dvojsmyslu. Stiskla jsem mu ruku a on mě vyvedl pryč, pryč z rozsudku smrti.
"Co teď?" zeptala jsem se zmateně, ale šťastně, jako nikdy v životě. Kolikrát se vám stane, že utečete katovi z pod sekery?
"To záleží jen na tobě," vytáhl list papíru a podal jí. "Tvoje milost."
Zalapala jsem po dechu a vrhla jsem se mu kolem krku. "Ale jak?"
"To bude moje tajmeství."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mr Ch. Mr Ch. | E-mail | Web | 10. března 2013 v 22:53 | Reagovat

Co k tomu říct? Je to super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama