Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Vlak života

19. března 2013 v 18:41 | a |  téma týdne
Celý život jsem se na to připravol. Celou svou existenci jsem založil jen na tom, až jednou přijde tento den a můj sen, stejně jako sen mnoha jiných, kteří budou stát po mém boku se splní. A ten den byl najednou tady.
Stál jsem tam a kolem mě bylo desítky lidí. Někteří se těšili, jiní se krčili v koutě, byli tam nervózní cestující, sebevědomý ale i se strachem z neznámého, strachem, který je nutil se třást.
Já jsem patřil tak trochu ke každému a k žádnému. Těšil jsem se. Bál jsem se. Nemohl jsem se dočkat a přesto bych neměnil nic na tom, jak jsem žil doteď. V životě jsem neměl štěstí, ne takové to typické, má rodina zemřela, když jsem byl dost malý na to, abych na ně nezapomněla, ale dost velký na to, abych pochopil, jakou jsem dostal šanci, když se mě ujala nová rodina, která mě milovala, stejně jako já miloval je.Podíval jsem se na svou matku, která plakala, táta vypadal pyšně.
Usmál jsem se a snažil jsem se nemyslet na to, že oni mají stejný sen jako já, dostat se pryč a přesto jsem já měl to štěstí, že vybrali mě, a ne je.
Objali jsme se.
Byl čas na odjezd.
Na odjezd do nového života, do nového světa. Všechn nechat za sebou a stát se někým jiným, něčím jiným. Opustit svět, který umíral a dostat novou šanci, nové možnosti.
Ohlédl jsem se na své rodiče, kteří se odsud nedostali a už asi ani nedostanou. Jejich osud byl tady, zůstat a modlit se za to, aby se dožili naděje v podobě nového vynálezu na obnovu vzduchu, jinak jim moc času už nezbude.
Semkl jsem rty a zamával. Táta objímal mámu a já věděl, že si to pro mě moc přáli, stejně tak jsem věděl, že si to ale přáli i pro sebe. Že si musí někde hluboko v sobě myslet, že možná, kdyby si mě tenkrát nevzali, že by nyní mohli oni nastupovat do vlaku života.
Možná taky ne.
Vlak se rozjel a máma skryla obličej do ramene otce.
Snažil jsem se neplakat, snažil jsem se myslet pozitivně, tohle byla moje šance, moje vykoupení.
A přes to...
Podíval jsem se dopředu, po směru jízdy vlaku a znovu mě napadla znepokojivá myšlenka: Když nevíme, kam jedeme, jak můžeme vědět, že to tam bude lepší?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama