Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Červen 2013

Pozor na sny

25. června 2013 v 19:07 | a. |  povídky a nápady
Nechci říct, že odjakživa jsem byla zapálená do upírství a všeho toho tajemna kolem, ale rozhodně jsem o tom věděla dřív, mnohem dřív, než se z toho stal takový hit. Na druhou stranu, právě ten boom mi dodal odvahu, abych konečně vylezla ze svého domova, ze svého života a vydala se je hledat do skutečného světa, toužila jsem je spatřit. Toužila jsem po nesmrtelnosti, pe jejich vášni, po jejich životech plného vzrušení.
Chtěla jsem se stát upírem, dala bych za to cokoli.
Ale jak se dalo čekat, hledala jsem všude, kam jsem se dostala...samozřejmě, ještě mi nebylo ani dvacet, tak jsem měla dost omezené možnosti, ale dala jsem do toho všechno. Úplně všechno.
A pak jednoho dne...

Díval se na mě a já na něj. Nebyl takový, jakého jsem ho čekala, ale na druhou stranu, měla jsem tolik různých informací o nich, že jsem se vlastně nebyla jistá, co vlastně čekám. Možná nějakého hezouna, který se na mě usměje, mě se podlomí kolena a pak spolu odejdeme a na věky se budeme milovat.
To by byla paráda, nepopiratelně, ale myslím, že štěstí jsem si vyplýtvala na to, že jsem vůbec stála před ním. A kupodibu to nebylo v žádné tmavé uličce, dokonce ani nebyla tma, prostě jsme stáli na náměstí jednoho městečka, kde jsme byli s rodinou na výletě. A on se tam prostě najednou ukázal.
A jak jsem věděla, že je to on? Že je vážně upír? Řeknu vám, to prostě poznáte. Běhal mi z něj mráz po zádech, ale zároveň i vzrušení a touha, všechno se to v mě míchalo a já s těží popadala dech.
Mamka na mě volala a já jí nějak okřikla, vůbec jsem o sobě nevěděla. Byla jsem v jeho moci. Další okamžik rozhodne, jestli se stanu mrtvolou, nebo nesmrtelnou. Jestli zůstanu obyčejná nebo neobyčejná. Jestli se mi splní sen, sen, který ovládal celé mé já, nebo se obrátí v prach a já tam zůstanu zoufalá.
Koutkem oka jsem patřila, jak se pohnul ke mě.
Zachvěla jsem se.
Nemohla jsem se nadechnout. Ceé moje tělo se napínalo a chystalo se utéct, ale já jsem si to nedovolila. Nemohla jsem takovou šanci pustit.
A najednou byl u mě a usmál se, asi deset čísel ode mě. Usmál se já ucítila jeho nasládlý dech.
Srdce mi vynechalo.
Naklonil se k mému uchu, hezky pomalu, abych si mohla prohlédnout jeho perfektní vypracovanou postavu a já se proti své vůli otřásla.
Hrdelně se zasmál a než jsem mrkla, zahryzl se mi do krku.
Vidění se mi rozostřilo a pak mé svaly povolily. Jeho ruce pustily má ramena a já jsem padala k zemi. Byla jsem jako paralyzována, nemohla jsem zmírnit pád, i když jsem si to přála.
Dopadla jsem tvrdě a narazila jsem si hlavu o dlažbu.
Mrkala jsem na něj, neschopná se pohnout, nebo něco říct a v hlavě jsem měla jedinou myšlenku.
Žiju, takže jsem upír?
Z dálky jsem slyšela křik, ale už jsem neměla sílu se dál dívat na tu modrou oblohu. Zavřela jsem oči.

Otevřela jsem oči. To jsem považovala za dobré znamení. Zhluboka jsem se nadechla, a pak ještě jednou. Ucítila jsem ruku na mém rameni a tak jsem pomalu otevřela oči.
"Mami?" zeptala jsem se ochraptěle, ale jakmile jsem jí otevřela, na jazyku se mi seběhly sliny a já se prudce posadila na posteli. Do nosu mě udeřila omamná vůně, nemohla jsem myslet na nich jiného, než že to něco musím ochutnat. Že to musím mít za každou cenu. Už jsem se chystala slézt z postele, když mě ta něčí ruka zastavila.
"To bych nedělal."
Byl to ten kluk, ten upír.
"Jsem upír?" zeptala jsem se a znovu jsem se pokusila projít přes něj, tam na chodbě bylo něco, co jsem moc chtěla. Tak moc jsem to chtěla, že jsem málem přeslechla odpověď. Ona to vlastně ani odpověď nebyla.
Jen se začal smát jako kdybych řekla nějaký vtip.
Ztěžka jsem polkla a obrátila jsem se na něj. "Co, co se mi stalo?" dala jsem se ruku před pusu a znovu jsem se snažila polknutím zahnat tu chuť, tu intenzivní touhu.
Vstal a díval se na mě z výšky. "Bude s tebou zábava. Vítej mezi námi, zombie."
Zamrkala jsem na něj a nebyla jsem schopná slova. Odmítala jsem to pochopit, nedokázala jsem to zpracovat.
Pobaveně mě sledoval a já na něj jen zírala a nemohal jsem nic.
Zombie, tak to jsem vážně nečekala. Jak to, že jsem to nečekala??