Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Květen 2014

Poison study

31. května 2014 v 14:00 | a. |  Recenze
Stále jsem ještě v rozpacích z toho, že neumím moc dobře anglicky, ale už jsem přelouskala víc jak dvě knížky v angličtině a mám pocit, že jsem si je vážně hodně užila. Ano, nečtu žádné komplikované romány, vlastně ani vzdáleně, ale to nečtu ani v češtině...
Mezi jednu z mých přečtených knížek v anglickém jazyce, kterou jsem přečetla a jsem pevně rozhodnuta se prokousat i dalšími díly, je Poison study. Několikrát jsem četla, o čem to je, recenze, názory, abych věděla, zda to za to stojí, nebo ne.

Už první náznaky mě hodně zaujaly, protože knížka o ochutnávačce jídla? Páni, že by konečně něco jiného?
Na druhou stranu jsem byla hodně zmatená, kolik dílů tato série má a zda je vůbec dopsaná, protože poslední dobou jsem otrávená z množství sérií, které nekončí a stále se netahují. A po pravdě řečeno, stále si nejsem jistá, zda je to dopsané, nebo ne. Ví to někdo? :)
Každopádně jsem tak dlouho o tom přemýšlela až jsem si jeden řekla, tak jdu do toho. A nelitovala jsem. Mám ráda svět, kterým se děj příjemně svižně odvíjí, Yelenu, jako zajímavou hlavní hrdinku, která si toho hodně prožila, ale není nijak ufňukaná a rozhodně to má v hlavě moc dobře spočítaný. A samozřejmě v neposlední řadě i Valek, tajemný a záhadný zabiják.
Musím říct, že kniha je jedna z těch, co když jí dočtete, říkáte si, to je konec? Jak to? Kde mám ten druhý díl? A pak to na chvilku pustítte z hlavy a najednou vám to všechno dojde. Ty pocity, to, že vám chybí postavy, to že o příběhu přemýšlíte v autobuse aniž vlastně víte proč. To si myslím, že je důkazem dobré knihy. Když ve vás doznívá ještě o kousek déle, než se očekává.
Opravdu jsem zvědavá na další díl!

Zaujalo vás to? Můžete si přečít více na http://anlia.cz/clanky/zobrazit/recenze-poison-study ;)

Pohádka o černé ovci

29. května 2014 v 15:40 | a. |  téma týdne
Byla jednou jedna černá ovce a ta se zamilovala do bílé ovce. Snažila se ze všech sil zapanout, aby se zalíbila své milované ovci. Obarvila si srst na bílo, nosila hlavu svěšenou, se vším horlivě souhlasila, i když si myslela opak. Ale snažila se na to nemyslet, chtěla jen jedno. Lásku své vyvolené.
A pak, po nějakém čase se to konečně stalo a vyvolená bílá ovce se začala o ni zajímat. Byla v sedmém nebi a když pochopila, že má šanci, aby bílá ovce lásku opětovala, byla původní černá ovečka nadšená.
Jenže čím déle byly spolu, zamilované brýle pomalu vybledly a černá ovečka si uvědomila, že se z ní stala jen hloupá nemyslící ovce, co jde slepě s většinou. A začala sama sebe nenávidět. Nejdřív to bylo jen v náznacích, byla podrážděná a náladová, později měla návaly vzteku, deprese a nenáviděla všechny kolem sebe.
Nakonec jí bílá ovce opustila a naše černá ovce zůstala sama. Už nebyla černá, nevybočovala z řady, ale i tak byla sama. Opuštěná a smutná. A tak se na to vykašlala. Už nechtěla zapadnout, co jí to přineslo dobrého? Co z toho vlastně měla?
A tak se vrátila ke svým uštěpačným poznámkám, výsmíváním se hloupým bílým ovcím bez názoru a pochopila, že tak je nejšťastnější. Že když je sama sebou, nemůže být šťastnější.
A jednoho dne přijde třeba i druhá černá ovce a budou šťastni spolu...