Nové kontakty, kde naleznete další moje věci:
nebo sledujte facebook:

Červen 2014

Originalita

25. června 2014 v 9:24 | a. |  téma týdne
Čím dál víc přemýšlím o tom, jak moc je důležitá originalita a co to vlastně je? Kam až sahá a co je ještě originální a co už není?

Nemyslím tím, že by lidé od sebe měli opisovat, krást si nápady a podobně, ale na druhou stranu, proč nevyužít už něco, co je ozkoušené a funguje to? Na mysl mi přichází Avatar. Spousty lidí říká, že je to super film, originální pojetí, celý svět je nový a překrásný a ti druzí říkají, vždyť je to jako Pocahonas! Ta pohádka pro malé děti, která se natočila v minulém století!

A myslím, že o to právě jde. Vzít starou věc, možná stokrát omílanou a udělat jí nový kabát. Možná to není originální a možná to nemá takovou cenu, jako vymyslet něco úplně nového, ale řekněme si to na rovninu: kolik zápletek dovedete vymyslet, které tady ještě nebyly? Láska, zrada, smrt, vztahy, rodina...ale co dělá knihy, (ale i filmy, fotograie, umění) tím jedinečným? Nové pojetí = originalita.

Uvedu ještě jeden příklad, kdy jsem četla knihu Cinder od Marissy Mayer. Příběh je vlastně o popelce, dívce opomíjené a samotné na světě, která musí sloužit své nevlastní matce, aby přežila. A jak to tak bývá, potká prince a... (rozhodně si to přečtěte!) Dalo by se říci, že to není originální vůbec, Popelka? To jako vážně? Ale opak je pravdou. I tak známá věc jako pohádka se dá udělat tak, že je neskutečně originální a nápaditá a svědčí o tom tolik kladných recenzí a doporučení, že nemůže být řeč o tom, že by někomu vadilo, že to vlastně není originální. Ten nápad dostala jen autorka a využít něco, co už funguje a je ozkoušené.... vážně, klobouk dolů.

Na druhou stranu uznávám pravidlo, že v jednoduchosti je síla. Možná už není mnoho zápletek, co se dají vymyslet a je třeba vzít nějakou, co všichni znají a obléct jí do nového světla, ale proč to překombinovávat? Proč se snažit za každou cenu šokovat publikum? Proč vymýšlet složité světy, v kterých by se reálně nedalo žít, jen aby dotyčný mohl říct, to jsem vymyslel, to nikdo jiný nemá. Všechny světy jsou stejné a jiné zároveň. Jde o to, najít přiměřenou hranici, kdy je to ještě zábava a když už není.

Psaní a umění by měla být zábava. A co na tom, že to není originální, možná prostě jen váš pohled je originální a jedinečný, možná váš styl psaní je nezaměnitelný, nebo vaše postavy, nebo...něco. Nikdo neví, co může fungovat, dokud to nezkusí. Na všem se dá najít něco originálního a o všem se dá říct, že se to už objevilo jinde, že to vlastně není vůbec originální. Ale koho to zajímá?

Útěk

22. června 2014 v 22:59 | a. |  téma týdne
Utíkám.
Sotva popadám dech, ale běžím dál, co nejdál to jen půjde. Neotáčím se, nemohu. Nechci.
Pevně svírám ruce v pěst a tiše se modlím, prosím, prosím, ať to vyjde.
Zabíhám za roh.
Ještě kousek, ještě malý kousek.
Riskuji malé pootočení, abych viděla za sebe.
Chyba!
Málem upadnu, jak rychle se snažím otočit nazpátek a ještě zrychlit kroky.
Dohání mě!
Cítím, jak de přibližuje, jak mi dýchá za krk, jak...
Pevně stisknu rty a skočím.
Skočím a padám.
Odpor vzduchu mi dovolí se otočit a já se s úsměvem na rtech dívám na opuštěnou střechu budovy.
Budovy blázince.
Opuštěnou střechu.
Zamrkám a v hlavě slyším: "A mám tě!"
Vykřiknu, ale je pozdě.
Dopadnu.